Mcchceta/Mtskheta, gruzínské nejsvatější místo, tak zvaný druhý Jeruzalém. Katedrála Svetitskhoveli a její nádvoří.
Sobotní velká noc,skoro půlnoc,vytrvalý déšť, dav je nervózní nedočkavostí - kdy už přijede patriarcha? Ten zvyšuje napětí svým zpožděním. Má však předskokana: mrtvého berana, který je přivážen do dvora kostela v kufru dodávky, jejíž zadní dveře jsou ostentativně otevřeny dokořán - pohleďte, beránek boží. Po celou dobu shromáždění se pak bude nádvořím linout zápach beraniny, kterou klášterní kuchaři za dohledu policie připravují opodál nad ohněm k pozření pro chudé. Jak ale budou vybírat, komu kus masa ano a komu ne? Kdo je ten pravý chudý, který si opravdu zaslouží, který opravdu potřebuje? Nebo dostane každý, dojde zde k nasycení pěti tisíců jedním beranem? Objeví se tu taková moc? Bude tu moc mít patriarcha, který právě přijíždí v bezpečí a teple své majestátně široké Toyoty Land Cruiser? Jeho Svatost gruzínský patriarcha Eliáš II. vchází z jeepu rovnou do kostela, takže na jeho hlavu a plnovous nedopadne ani jedna dešťová kapka a zároveň tu jeho hlavu nikdo z venkovního davu nespatří. Ostrouhali jsme. Tou dobou černí mniši ve výšinách rozeznívají zvonkohru a desítky svatojiřských křížů na gruzínských vlajkách stoupají vzhůru nad naše hlavy; větru a dešti navzdory.
Déšť rozsmradil falešné kožené bundy Gruzínů a nebýt vůně kadidla přicházející z nitra kostela, bylo by to opravdu nesnesitelné. Dav se strká, někteří vášnivci stále doufají, že se dostanou i dovnitř kostela, pod střechu a na dohled patriarchova vousu. Žebráci se perou o místo u brány a naučený nářek žebravého dítěte na vozíčku se přirozeně mísí s hlasem patriarchy. Z kázání rozumím jen slovům Kristus, facebook, twitter a adamiaani - člověk. Když patriarcha dohovoří, dav se zavlní a zapálí svíčky prostrčené skrz plastové kelímky od piva, to aby ruce věřících byly chráněné před stékajícím voskem. Znovu zvonkohra, pochod vlajek a loučí, patriarcha se neviditelně loučí, než jej pohltí černota Toyoty. Za chvíli dojde na berana, ale to už neuvidíme, vracíme se lijákem a kolonou blikajících policejních aut domů. Ženské i mužské chorály se ponesou nocí až do svítání.
V neděli ráno záplava smsek (ač nově zakoupené, mám číslo po jakémsi Gruzínovi Mindovi, takže bývám nedobrovolně ve spojení s jeho kamarády, než se mi podaří je přesvědčit, že na tomhle čísle se Mindovi opravdu, ale opravdu nedozvoní), v neděli ráno čtu tedy několik totožných sms: Qriste aghsda!!! Kristus vstal z mrtvých. Opravdu? Nám zůstala ze sobotní noci jen rýma.
